Galerie VŠUP, Praha
Husákovo 3+1: bytová kultura
70. let
2. 10.–22. 10. 2007
www.vsup.cz

Husákovo 3+1 – Zpřítomnění nedávné reality
Adam Štěch

Díky právě probíhající výstavě Husákovo 3+1 v galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se návštěvníci mohou lehce přenést do reality bydlení sedmdesátých let v bývalém Československu. Projekt, který připravili studenti oboru Dějiny a teorie designu a nových médií pod vedením Lady Hubatové-Vackové byl otevřen v rámci letošní přehlídky designu Designblok. Je též součástí dalších dvou výstav o kultuře sedmdesátých let. Jedna z nich, Fotografie 70. let, se uskutečnila v Klatovech a druhou budou moci diváci shlédnout v prosinci v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Výstava nese název Kytky v popelnici: společnost a móda 70. let v Československu.
Autoři vytvořili zcela věrnou kopii panelákového bytu, který za minulého režimu představoval standard tehdejšího bydlení. Dnes už se pomalu stává ikonou komunistické éry. Nábytek a i ostatní vybavení bylo sehnáno přes inzeráty a bazary. V rámci shánění bylo osloveno i mnoho obyvatel panelákových sídlišť. S prostorovou instalací studentům pomohl mladý český umělec Dominik Lang. Každý si zde tak může projít obývací pokoj se zapnutou televizí, která nás informuje o „aktuálním“ dění v zemi, kuchyni, kde nalezneme nepřeberné množství kuchyňských spotřebičů nebo i originálních obalů od potravin. V dětském pokoji se zase přeneseme do vzpomínek plných časopisu Abc, palandy s typickými kulatými otvory nebo plastovými hračkami.
Výstava však není jen o bytové kultuře a dobovém designu. Stává se jakousi archeologickou rekonstrukcí naší nedávné kontroverzní minulosti, životního stylu a našich již zcela zapomenutých návyků a pravidel chování. Samozřejmě, že hlavním zdrojem tohoto poznání se stává tehdejší design, který známe snad všichni a který nás přenáší do normalizační atmosféry. Plastové lustry, sektorový nábytek, lisované sklo, jádro a samozřejmě typické „op-artové“ tapety se v našich očích už staly symboly panelákových sídlišť a i proto mnozí z nás k nim zaujímají negativní vztah. Výstava však dokazuje, že spousty jednotlivých designérských solitérů z této doby obstáli zkoušku času a můžeme je tak považovat za kvalitní designérské objekty a to i přes to, že byly vyrobeny pro všední, lidový život obyvatel socialistické republiky. Měli bychom se na tyto předměty koukat bez předsudků a uvědomit si v jaké situaci byla v tehdejší době naše průmyslová výroba a designérský vývoj. Netroufám si nijak odhadovat, ale jestliže už se dnes sbírá český design padesátých a šedesátých let, proč též nezačít s léty sedmdesátými. Například už jednou zmíněné abstraktní tapety se směle mohou rovnat s dobovou produkcí francouzskou, dánskou nebo australskou. I pro některé současné designéry se tato oblast stává nevyčerpatelnou zásobou inspirace.
K výstavě byl vydán i obsáhlý katalog o bytové a panelákové kultuře, kde najdeme eseje a články o jednotlivých tématech od studentů, kteří se podíleli na tvorbě výstavy. Expozice bude slavnostně ukončena 22. října. Součástí bude i dražba jednotlivých předmětů. Tím chtějí autoři zjistit, jak je vnímán design sedmdesátých let veřejností a jakou má dnes opravdovou hodnotu. Stává se tak sběratelským artiklem?
Výstava je opravdu povedenou kopií naší nedávné minulosti a připomínkou pro každého, kdo alespoň zčásti zažil normalizační éru. Je však také aktuálním poselstvím a příležitostí zrekapitulovat jednu z našich designérských kapitol, která má v naší kultuře nepopíratelné místo.