RECENZE recbalken

National Portrait Gallery, Londýn 
28. ročník BP Portrait Award v londýnské National Portrait Gallery
14. 6.–16. 9. 2007

 

 

1

Vítěz – Paul Emsley, Michael Simpson

2

2. cena – David Lawton, Stephen

 

3

3. cena – Johan Andersson, Tamara

martinec

1. cena juniorů – Hynek Martinec, Zuzana v pařížském studiu


Naturlistické portréty, technická virtuozita
28. ročník BP Portrait Award v londýnské National Portrait Gallery
Robert Janás

           Londýnská National Portrait Gallery pořádá výstavu výběru obrazů z 28. ročníku nejvýznamnější britské soutěže portrétní malby BP Portrait Award. Každoroční soutěž tradičně organizuje hlavní londýnská portrétní galerie a dlouhá léta ji sponzoruje naftařský koncern BP. Soutěž může jedním obrazem obeslat každý malíř starší 18 let. Vítěz kromě peněžní odměny, která letos činila sympatických 25 000 liber, získává především nesmírně prestižní zakázku vytvořit portrét známé osobnosti pro sbírky National Portrait Gallery. Mít obraz ve sbírkách takové instituce je pro malíře samozřejmě nedocenitelnou reklamou. Velmi slušný marketingový přínos ale znamená i nominace mezi čtyři kandidáty, z nichž se vítěz vybírá. Letos o vítězství usilovalo rekordních 1870 umělců.
Velkým úspěchem je, že se mezi čtyři nominované autory dostal český malíř Hynek Martinec, který si nakonec odnesl cenu pro nejlepšího mladého umělce. České prostředí se vždy nacházelo a bude nacházet na periferii, daleko od hlavních uměleckých center. Úspěchy na světové scéně zažívají čeští umělci jen ojediněle. Z tohoto hlediska je Martincovo ocenění v hlavním městě současného výtvarného umění mimořádné. Velká Británie je země s hlubokou malířskou tradicí, která klade velký důraz na řemeslnou kvalitu uměleckého díla a umí ji odpovídajícím způsobem ocenit. Má odpor k výtvarnému diletantismu, a tak se na výstavě objevují portréty různých stylů, ale mezi nominované se dostali pouze představitelé klasické naturalistické malby založené na technické virtuozitě, kterou museli okořenit nápaditými výtvarnými finesami, aby se prosadili mezi řadou malířsky precizních umělců. Martinec tvoří ve stylu moderní hyperrealistické malby, která na rozdíl od klasického fotorealismu 70. let typu Chucka Closea ví, že suchý odosobněný obraz připomínající snímek z kompaktního fotoaparátu dnes už nestačí. Moderní hyperrealistická malba se snaží vnést do malby atmosféru založenou na práci s jemnými barevnými odstíny a světlem. Přestože měl Martinec během studií na pražské akademii tendence upadat do neosobního fotorealismu a v hledání nových cest poněkud zaostával za některými kolegy z ateliéru klasických malířských technik, má jeho tvorba v posledních letech stabilně vzestupný charakter, kdy dokazuje, že pronikl k podstatě moderního hyperrealismu. Na BP Portrait Award představil portrét své přítelkyně Zuzany v pařížském ateliéru. K bezchybně zvládnuté technice přidal prvky, kterými ohromil porotu. Bravurně propracoval dívčiny vlasy, které získaly provzdušněnou konzistenci a se zarážející přesvědčivostí zachytil zrcadlový odraz na jejích brýlích.
Martincův portrét může po kvalitativní stránce do určité míry konkurovat i vítěznému Paulu Emsleymu, jehož naturalisticky pojatý portrét pracuje s až barokně efektním temnosvitem. Naturalistické temnosvitné obrazy představují hlavní složku Emsleyho malířského repertoáru. Jeho vítězství se dalo očekávat už před vyhlášením výsledků. Jde o šedesátiletého umělce, který je na londýnské scéně známý. Má už za sebou samostatnou výstavu v Redfern Gallery, která sídlí na Cork Street, kde se soustředí nejprestižnější komerční galerie v britské metropoli. Kromě bravurně zvládnuté techniky důmyslně využil i prvků, které se u poroty musely setkat s úspěchem. Vedle působivého temnosvitu zvolil i vhodné téma vrásčité hlavy starce, kde nejlépe vyniknou finesy naturalistické malby, a která zaujme odbornou porotu více než klasicky krásné typy modelek. Na rozdíl od Martince, mladého malíře odněkud z východní Evropy, od něhož porotci znají pouze jediný obraz, představoval Emsley sázku na jistotu.
Vzhledem k tomu, že po zvolení vítěze zbývala druhá a třetí cena a cena pro mladého umělce, nepokládala by porota za diplomatické nechat někoho ze zbývajících tří nominovaných odejít s prázdnou. Ovlivnilo to i další pořadí. Nejmladší Martinec se musel spokojit s oceněním pro juniory. Druhou cenu získal David Lawton za portrét opět ve stylu fotografického realismu, v němž si důmyslně vyhrál s kombinací temnosvitu a sfumata rozostřujícího záběr. Třetí cena zbyla na Johana Anderssona za dívčí portrét, jehož síla spočívá v kultu klasicizující zjemnělé krásy. Obraz nicméně působí spíše jako studie. Je škoda, že si při snaze nominovat idealističtější polohu současného realistického portrétu porota místo Anderssona nevšimla skvělé Organie od Anastasie Pollard.
Letošní ročník BP Portrait Award výstižně dokumentuje situaci v současné britské portrétní malbě. Zvyšuje se zájem o technicky náročnou naturalistickou a hyperrealistickou malbu. Naději na úspěch mají především umělci, kteří k bravurně zvládnutému řemeslu připojí i další efektní prvky. Velké oblibě se těší především temnosvitná řešení, která dodávají obrazům nádech tajemna. Mainstream současného britského portrétu představuje expresivně laděný realismus, který vychází z tvorby patrně nejslavnějšího britského poválečného portrétisty Luciena Freuda. Britský mainstream Freudův brutální expresionismus zjemnil a postupem času omezil především na uměřeně pastóznější rukopis. Podobizny tohoto typu ovládají výstavy oficiálního sdružení Royal Society of Portrait Painters a dominují novějším akvizicím ve sbírkách National Portrait Gallery. Dnes už se ale stávají příliš obligátním výtvarným projevem, který nemá šanci sbírat umělecké ceny, jak dokazuje letošní BP Portrait Award, kde se malíři typu Richarda Braziera sice na přehlídku dostanou, ale neprobojují se mezi špičku.

 

Art servis
nejmensi
zpět hl. strana
archiv
kontakt
napište nám