Nové zkušenosti

Zde jsem se na třech designérských objektech pokusil nalézt jeden z mnoha konceptů současného designu. Je jím vytváření zcela nových zkušeností, aktivit a činností, které nám ulehčují nebo zpříjemňují život. Jsou to předměty, které vytvářejí jakési nové kategorie tvorby. Prakticky začínají od nuly a snaží se objevovat to, co by člověku jednak usnadnilo život, ale také ho přivedlo ke zcela novým zážitkům a zkušenostem.

Design na tělo

Anglické designové studio ThelermontHupton vzniklo v roce 2003 spoluprácí Davida Huptona a Yve Thelermonta. Jejich tvorba sahá od nábytku, přes osvětlení až po kuchyňské a stolní objekty. Jeden z nejoriginálnějších konceptů designérského dua je tvorba předmětů, které se přizpůsobují jiným, než obyčejným podobám, například našeho stolování. Už jste se určitě dostali do situace, kdy jste si museli hrnek s horkým čajem přidržovat na svém koleně, například při sezení v křesle nebo podobně. K tomu může skvěle posloužit jejich Knee mug, neboli hrnek uzpůsobený ke stání na vašem koleni. Jeho dno je totiž vypuklé směrem dovnitř. Může tak stát na oblých tvarech, ale samozřejmě i na rovné desce. Podobně funguje i Lap mug, jehož dno je zpracováno v pyramidovém tvaru. Člověk to může ocenit například při sezení na zemi, kdy si dá hrnek mezi kyčle.

Zapíchnuté sezení

Velice zajímavým konceptem je design japonského tvůrce Mikiya Kobayashiho. Jeho sedátko Mov je určené pouze na sezení na pláži nebo na nějakém jiném měkkém povrchu. Lehké a snadno manipulovatelné špičaté sedátko se jednoduše svým hrotem zapíchne do písku. Přináší tak svému uživateli pohodlné vyvýšené sezení. Design předmětu přináší lidem, podobně jako hrnky od ThelermontHupton, zcela novou zkušenost, novou aktivitu. Přispívá tak k nové rozmanitosti našeho jednání a života.

Koukni, tady to je!

Tak se jmenuje poslední z představených produktů v této sekci. Oh, look, there is it!, malé zrcadlo od anglického designéra Dylana Freetha se může stát opravdu praktickým pomocníkem v naší domácnosti. Koncept je jasný. Určitě každý z nás neustále zažívá problém s nalezením nějaké ingredience nebo něčeho jiného ve skříňkách naší kuchyně, a ještě k tomu když je skříňka umístěna nad úrovní našich očí. Dylan Freeth tento problém vyřešil opravdu skvěle. Malé zrcadélko přilepíme na strop skříňky. Díky tomu můžeme pak v zrcadle pozorovat a zkoumat ty zapomenuté kouty naší kuchyně, které jsou normálně našemu zraku odepřené.

Henry Glass (1911 – 2003) – umění skladby

Henry Glass patří mezi významné novátory nábytkového designu 20. století v USA. Po studiích ve Vídni odchází do New Yorku, později se usazuje v Chicagu. Už ve třicátých a čtyřicátých letech se zabývá designem vysoce funkčního nábytku. Jeho zájem je soustředěn hlavně na nové přístupy v navrhování jednoduchých rozkládacích a variabilních lehátek, které jsou často určené na venkovní používání. Dnes vám představuji dva Glassovy návrhy. Jeden z nich, křeslo, je pro autorovu tvorbu celkem netypický. V druhém, variabilním kabinetu, předvádí svůj charakteristický přístup k designu. V obou návrzích se však objevují nesporné kvality, které z nich činí neuvěřitelné designérské solitéry. Prvním z nich je originální křeslo z roku 1942. Tento design nikdy nebyl uveden do sériové výroby. Prototypů se vyrobilo jen malé množství, proto se kousek stává vrcholem některých aukcí s designem. Proč je dílo pro Glasse netypické? Autor zde používá masivní dřevěnou základnu, na které je jen přehozena sedací část v podobě visící látky. Glass však v klasických návrzích používá subtilní prvky, dráty, trubky nebo dřevěné latě, které důmyslným a variabilním způsobem spojuje. V křesle z roku 1942, které může evokovat buvolí rohy, vytváří jakousi primitivistickou kompozici pouhých dvou materiálů. Masivní základna kontrastuje s přehozenou sedací částí. Variabilní kabinet z roku 1952 byl vyroben pro Fleetwood furniture company. Glass se zde stává vizionářem, jestliže dílo porovnáme s některými kreacemi například Andrée Putman nebo Matalli Crasett. Jednoduché poskládání základních geometrických tvarů různých veselých barev, typických pro dobovou náladu vytváří kompaktní celek. Ten může být během vteřiny otevřen do všech směrů a poskytnout tak přehledný úložný prostor. Ať už Henry Glass vytváří své typické tvarově variabilní objekty, nebo zmíněné křeslo, vždy se ukazuje jako mistr skladby jednotlivých částí do úžasných celků. Skladba se u něj stává hlavním designérským principem.

Francouzský design vlnících se křivek

Představte si místnost zařízenou designem pouze od francouzských dekoratérů a designérů padesátých let. Vibrující tvary a barvy jednotlivých objektů se spojují do jednoho uvolněného, svěžího a graciézního prostoru. Jaký je vlastně francouzský design padesátých let? To není jen Serge Mouille a Jean Prouvé. Za těmito jmény stojí i méně známí, ale o nic horší tvůrci, kteří společně vytvořili jednotný styl francouzského designu poválečných let, který je nabytý něčím zcela specifickým. Ve spojení několika zde představených objektů bych se rád pokusil o osvětlení fenoménu francouzských padesátých let. Vytvořil jsem jakýsi fiktivní „internetový“ interiér. Zvolil jsem velkou rozmanitost designérů, aby byla ukázána co největší část francouzské tvorby padesátých let. Do „místnosti“ nás uvádějí vlnité dveře od Jeana Royera. Vlnitá linie dále pokračuje na stěně u jeho osvětlení Liane z roku 1959. Posledním dílem v „místnosti“ od Royera je psací stůl. U něj stojí křeslo od Raoula Guyse. Na druhém konci „místnosti“ se nalézá odpočinková zóna s nízkým proskleným stolem od Louise Sognota doplněná lehátky od Francouze maďarského původu Mathieua Mategota. Hned vedle se nachází i malý servírovací stolek na pití od stejného tvůrce. Plechová polička na jedné ze stěn napoví svým tvaroslovím, že se jedná opět o dílo Mategotovo z roku 1955. A protože byl keramik Georges Jouve jedním z Mategotových spolupracovníků, visí jeho zrcadlo hned vedle. Ještě jsme zapomněli na kabinet od Alaina Richarda, který zdobí žlutá váza známého keramika Pola Chambosta. U něj se též nachází subtilní lehátko, které je kreací Jacquese Quineta. Osvětlení poskytuje stojací lampa z roku 1951, kterou navrhl Pierre Gauriche pro firmu Disderot. Celý interiér by pak skvěle mohla doplnit i houpací židle Mr. Arpel z filmu Jacquese Tatiho, kterou nedávno uvedlo na trh v reedici francouzské studio Domeau et Peres. A byl to právě i tento film, který je dnes chápán jako jedna z ikon francouzského designu padesátých let. Byli to tvůrci jako Pol Chambost, Pierre Gauriche a další, kteří se podíleli na návrzích nábytku a jiných objektů právě pro tento film. Dnes se na tyto návrhy koukáme jako na něco zcela nadčasového, ale vlastně i utopického. A právě jakási filmová utopie a fantazie je jedním z určujících prvků designu v padesátých letech ve Francii. V „mé místnosti“ jsem nashromáždil několik objektů od různých designérů této doby. Všechny předměty v sobě skrývají charakteristiky tohoto stylu. Modernistický předválečný výraz byl v této době změkčen vlnitými liniemi, oblými tvary a jásavými barvami, tak jako v Americe nebo Skandinávii. Ve Francii se však k tomu ještě váže domácí tradice dekoratérství, která zde už od barokních interiérů provází užité umění. Vysoká úroveň řemeslné výroby, cit pro materiál a spojení tradice a moderny tak udává směr dobového designu. Detailně velice propracovaný nábytek s mosaznými a drátěnými prvky, který má v sobě manýristickou až rokokovou smyslnost. K tomu všemu se připojuje dobová nálada plná aerodynamiky a utopického pohledu na budoucnost. Vznikají tak díla, která dodávají interiérům tradiční francouzskou graciéznost, smyslnost a eleganci, ale zároveň svěžest a zcela nové tvarové zkušenosti a možnosti. Tyto nové tvarové zkušenosti nacházíme zejména v již zmíněné vlnce nebo různých nepravidelných oblých tvarech, které mohou asociovat styl Brusel. Vznikl zde jakýsi „rokokový minimalismus“? Jestliže bychom mluvili o interiéru, jako celku, tak můžeme jistě zmínit právě vlnící se linii, která vše spojuje a hraje si tak s prostředím. Jak už na váze od Chambosta, tak i v tenounkých liniích křesel od Mategota. Linie se zde proplétá, vytváří spirály, aby se pak mohla uvést do pohybu skutečného v houpacím křesle Mr. Arpel. Francouzský design je něco, co už se dávno stalo fenoménem. Spojuje v sobě tradiční francouzský duch s novými designérskými přístupy a poválečnou optimistickou a utopickou náladou.

Adam Štěch