Jiří Černický Tisk E-mail
Jiří Černický Momentálně najdete jeho nové projekty na dvou výstavách v Praze, přesto se jeho práce v poslední době tak moc neobjevovaly. Střední generaci umělců zastiňují novinky nejmladších v alternativních galeriích a kamenné instituce na jejich výstavy rezignují.
Jiří Černický (1966) nejdříve studoval v rodném Ústí nad Labem, v roce 1997 končil na Akademii v Praze a rok poté už byl adorovaným vítězem Ceny Jindřicha Chalupeckého, o němž se nevědělo, jestli svým převážením nasbíraných českých slz do Afriky diváky mystifikuje či ne. Později se etabloval na scéně především prezentací v různých formách v Galerii hlavního města Prahy a například jeho feťácká soupravička z broušeného skla či motorkářská helma v podobě Munchova Výkřiku vešly nadobro do síně slávy českého postkonceptuálního umění.
 
 Měl jsi možnost projít regionální zkušeností a zakotvit v metropoli. Jak je na tom umělec v regionu? A jak vůbec se dá v menších městech prosazovat současné umění?

V regionech se v podstatě prosadit nedá. Občas sice proběhne marginální záchvat zájmu ze strany kurátorů a lidí píšících o umění, ale to je spíš věc buď módy a nebo toho, že už nevědí co by, a tak sáhnou po okrajích (Ostrava atd…). Většinou nejde o opravdový zájem zabývat se delší dobu prací umělce z regionu bez ohledu na to, že z regionu je. Hledání v regionech je věc náročná a lidi z centra na to nemají čas. Jde o druh pohodlnosti a neprofesionality. Paradoxem je, že je tu už delší dobu zájem o reflexi periferie, ale i tuto reflexi dělají spíše umělci z centra. Talentovaný umělec z periferie nakonec musí přesídlit do centra nebo zájem o něj skončí.

Vazby 2005-7 kombinovaná tech., variab rozm. Vazby 2005-7 kombinovaná tech., variab rozm. Vazby 2005-7 kombinovaná tech., variab rozm. Vazby 2005-7 kombinovaná tech., variab rozm.

Jak u nás funguje umělecký provoz ve vztahu umělec versus jeho galerista? Jsi jeden z mála, který svého galeristu má, proto nečekám, že ho budeš pomlouvat, ale většina tvých kolegů prodává i bez galeristy...

Galerista v Čechách to má těžký. Chce velkou provizi a sběratelé ji nechtějí platit. Jiří Švestka naštěstí občas něco prodá v zahraničí. Já osobně si nestěžuju.

Co myslíš, že by se dalo udělat pro současné umění, aby ho přijímala širší veřejnost?

Je důležitá permanentní, nepolevující mravenčí práce všech lidí v kultuře. Nenechat se otrávit a dennodenně bojovat s větrnými mlýny. Žádné snadné řešení nevidím, ale přesto nejsem pesimista. Všichni musíme být daleko, daleko profesionálnější a otevřenější. Měli bychom mít větší zájem pochopit snahy našich kolegů a hloupě se nenafukovat, že právě naše strategie je ta nejdůležitější. Měl by se najít někdo, kdo umí vizuální umění přiblížit lidem, kdo je dokáže nadchnout svým charisma, kdo bude nadšenecky pravidelně vystupovat v médiích, třeba jako Bernstein nebo Vávra. Já navrhuju Surůvku. Těch věcí je mnohem víc a já myslím, že se to časem zlepší. Nesmíme však zapomenout na to, že ani historicky Češi neměli příliš velký zájem o výtvarné umění. Asi je to tím, že nemají tak velkou schopnost přemýšlet abstraktně. Vyhovuje jim spíše příběhovost, proto dáváme přednost literatuře a filmu.

Extrémní sny - 2000, 165x155cm, akryl a epoxid na plátně Neviditelný, 2005, 13 min.

Nedávno jsi vystavoval ve Futuře, nyní tam budeš zastoupen v nové kurátorské výstavě Ševčíků, účastníš se výstavy Hrubý domácí produkt v Městské knihovně, přesto mám dojem, že se objevuješ mnohem míň než dříve, čím to je? Na čem pracuješ, co vystavuješ v zahraničí?

Nevím, proč tomu tak je. Pracuju neustále, nikomu nic nevnucuju a nechávám to na vnější poptávce. Fakt je i to, že produkce věcí je věc velmi náročná a kumuluje se ve vlnách. Po čase se mi nashromáždí dostatečné množství prací, které je vůbec možné nějak prezentovat veřejnosti. Dalším faktorem je, že dělám ve velkých sériích, jejichž vznik trvá dlouho. Nezapomeňme, že moje generace čelí módní vlně mladší generace, která je neokoukaná. Střední generace to u nás nikdy neměla snadný. Další z mnoha faktorů je, že mám dvě malé děti a nechci-li je ignorovat, zbývá mi na práci daleko méně času. V poslední době jsem pracoval na několika projektech, které je možné vidět v současnosti v několika pražských galeriích. Důležitá je série videoprojekcí „ABS video“, závislé sochy - „Vazby“, Socha – „Sopl“, prezentovaná na výstave Ševčíků. Vazby budou k vidění na výstavě Hrubý domácí produkt v GHMP. Další z mých důležitých produktů je „Gagarinova věc“, „Malby existující mimo obraz“, „Aerodynamické ponožky“ atd… Za všechny mohu uvést alespoň jednu výstavu, která se bude konat v nejbližší době v zahraničí. Soukromá galerie Tragetto na náměstí San Marco v Benátkách bude prezentovat v rámci samostatné výstavy sérii videoprojekcí „ABS story“ v době, kdy bude probíhat Benátské bienále. Pak budu mít ještě výstavu v galerii Artdepot v Londýně.

Pořád si myslím, že naše největší umělecké instituce neplní svoje zadání, že se nijak nesnaží a že se západu spíš vzdalujeme, co se umělecké nabídky týká. Co by se s tím podle tebe dalo dělat?

Upřímně řečeno: to jak, dokonale to nefunguje, je pro mě záhadou. Odpověď na tuto otázku je složitá a zasluhuje hlubší analýzu, na kterou asi není v rámci tohoto hovoru dostatečný prostor. Možná jde o vliv „temných sil“. Zkus se zeptat kardinála Vlka!

Série videoprojekcí ABS
Peron, 2006, 12 min.
 
Lenka Lindaurová