Rafani, Galerie Václava Špály, 18. 9. - 2. 11. 2008 |
„Kde není historie, je mýtus..." Tak končila jedna z replik Lenky Vítkové, která s Rafany vedla rozhovor, otištěný asi před rokem v časopise Umělec (3/2007). Narážela tak na fakt, že Rafani přestali používat text. Mělo jít snad jen o dočasný krok, ale myslím, že u něj ještě nějaký čas zůstane. Zatím totiž funguje velmi dobře. Jednak je to dobrý způsob, jak inovovat image. Skupina, která tak dlouho provázela své akce textovými výstupy, najednou vstoupila do klauzury mlčení. Bylo by asi hloupé tvrdit, že by takováto motivace mohla být jedinou, nebo tou hlavní. Zajímavějším důsledkem tohoto rozhodnutí je právě onen posun od historie k mýtu.
Historie, jak víme, není daná, ale je produktem diskurzivní práce odborníků. To ale neznamená, že je nahodilá či labilní, právě naopak. Sami odborníci mají ten nejlepší zájem, aby jejich konstrukce vykazovala maximální možnou stabilitu, koneckonců jsou na ní sami závislí. Klíčovou roli v uchovávání této stability hrají právě texty - ty ukotvují pomíjivé děje v jazyce, který k nim přidá hodnotu své univerzální platnosti. Myslím, že když Lenka Vítková mluvila o mýtu, měla na mysli právě posun do prostoru, v němž vědění není ukotveno v textech, ale v živé řeči a především ve společných prožitcích.
Zvláštní intermezzo mezi dvěma místnostmi, kde jsou zmíněná videa nainstalována ve speciálních boxech, umožňujících divákům aktivně se zapojit do hry na dominanci, představuje dvojice prací v prostoru před schodištěm do suterénu. Na zdi je (již rovněž „mýtický") výjev pěstního souboje Milana Macka a Davida Ratha. Pod ním se v jednom z menších boxů odehrává zvláštní videofilm, v němž dvojice moudrých starců (Miroslav Petříček a Jiří Ševčík) hraje šach. Zvláštní je, že na šachovnici se pohybují pouze černí pěšci. Pokud odmyslím zajímavou institucionální interpretaci, že totiž černé figury jsou samotní umělci, kterými vlivní teoretici hýbou v poli uměleckého světa, je tu ještě jedno možné čtení. Ukazuje představitele duchovního světa jako hráče hry, jejímž předobrazem je válka. Rovněž v souvislosti s politikou se dnes mluví o „boji". Zatímco intelektuálové hrají hru, která se bez králů mění v absurdní uvíznutí ve vyprázdněném symbolickém prostoru, politická hra, v níž na místo argumentace nastupuje fyzické násilí, se stává hrozivou realitou naší současnosti.
Dostáváme se v symbolickém prostoru výstavy k samotnému středu. Je potřeba sestoupit do suterénu a tam podstoupit strastiplnou cestu labyrintem labilně působících stěn (dojem nejistoty je ještě podpořen „čvachtavým" molitanem). Na konci chodby jsou dveře s vtipným piktogramem, který nás vyzývá k překonání poslední překážky dělící nás od svatyně. Ano, svatyně, centrum kultu, v jejímž středu probublává jezírko černé hmoty, evidentně prazdroj Rafanské energie. Zdi svatyně pak zachycují výjevy z Rafanské minulosti, momenty vážného soustředění i pohody a lidského tepla. (Přes snad mírně zlehčující tón chci zdůraznit, že jde o jednu z nejpůsobivějších instalací, s jakými se u nás bylo v poslední době možné setkat.) Jan Zálešák |
Hledej |
---|
NOVINKY
Art Prague
Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014
Festival Prague Photo 2014
Revize rubrik
GENERÁLNÍ PARTNER
Realitní kancelář SVOBODA & WILLIAMS, která nabízí prodej luxusních bytů v centru Prahy stejně tak jako pronájem bytů a rodinných domů v prémiových částech Prahy je generalním partnerem tohoto webu.
|