V Městské knihovně v Praze probíhá až do 17. listopadu výstava, kterou připravil kurátor Karel Císař. Nese název Obrazy a předobrazy. Císař na ní představuje čtyřlístek zahraničních autorů – vídeňana žijícího v USA Mathiase Polednu, dalšího vídeňáka Floriana Pumhösla, dánsko-německého umělce Henrika Olesena a íránskou umělkyni žijící v Berlíně Nairu Baghramianovou.

Tvorbu čtveřice těchto umělců kombinuje kurátor s kunsthistorickou “exkurzí”, jež tvoří současnosti jakýsi pandán a generuje oceán vzájemného prolínání. Prostřednictvím děl Adolfa Loose, Toyen, Ladislava Sutnara, Jindřicha Štýrského, Karla Teigeho, nebo ukázek modernistického skla Císař poukazuje na zaujetí části současných umělců modernistickými étosy. Demaskuje fascinaci vizuálním nebo koncepčním arsenálem moderního umění a fenomén přehodnocování a exploatace avantgardy.

Kromě vizuálních podobností se Císař na výstavě zaměřuje na propojení umělců a věcí denní potřeby. Na jakési prolínání mezi designem a uměním a na jejich vzájemné ovlivňování. Modernistická část výstavy je zastoupena téměř výhradně užitým uměním, nebo propojením volného umění, grafiky a typografie. Současná část naopak jde od předmětu zpět k volnému uměleckému dílu jako samostatné entitě.

 

dnoduchém a blízkém řešení a vystavit za současníky české umělce, kteří ve své tvorbě řeší podobná témata – Dominika Langa, Evu Koťátkovou, případně Barboru Klímovou apod. Místo toho ale šel jinam. Výběr přesto není žádným velkým překvapením. Pumhösl i Poledna patří dlouhodobě ke “koním” tohoto kurátora. Snad výběrem Císař též implikuje, že pro něj nejzajímavější postupy se momentálně utvářejí mimo český region. Možná jde i o snahu vyvázat se z lokálního uměleckého kontextu a radost z dokázání souvislostí mezi zdánlivě místně i historicky vzdálenými díly. Vždyť i Císař sám v anotaci k projektu uvádí, že se výstava snaží vytvořit inscenovaný prostor, v němž se můžeme ptát po vztahu mezi zdánlivě nespojitelnými uměleckými díly.
Sekce však naštěstí na výstavě nejsou nijak tvrdě odděleny, naopak působí jako spojené nádoby - částečně se prolínají. Vytváří tak jakési konotativní universum možných ovlivnění, citací, narací, témat, formálních postupů a interpretací.
Výstava je částečně koncipována jako archivní prezentace jednotlivých přístupů modernistického užitého výtvarna a designu, částečně jako přehlídka současného konceptuálního umění, někdy s badatelským přístupem k minulosti a rozporuplnému odkazu avantgardy.

 

 

 

 

 

 

Vše je ještě akcentováno přesným dodržením původních funkcí jednotlivých prostor galerie v Městské knihově. Zatímco čtyři výstavní sály slouží jako pole pro čtyři současné umělce, grafické kabinety fungují jako archivní místnosti ke studiu moderního českého designu, grafiky a typografie. Rozdělením Císař podtrhuje dvě roviny svého projektu: historickou, kabinetní a archivní funkci jedné části děl a naopak současný právě probíhající život děl současných autorů.
Kabinety tedy působí jako místnosti, kde přes minulost hledíme na budoucnost, jež je naší současností. V divákově hlavě se propojují napříč historií jednotlivé linie a vrstvy vystavených děl. Náštěvník stále interpretuje a neustále si vnitřně skládá mozaiku. Postupně vyplouvají společné postupy, styčné body, taktiky a ovlivnění.  
Výstavní sály naplněné současnými díly by se mohly jevit jako zpětný pohled a zhodnocení minulosti současností, tak jednoduché to ale není. Intuitivně si uvědomujeme podobnosti mezi nynějším a starším uměním. Stejně tak přitom vnímame i jasné rozdíly kontextu – historické okamžiky, které přišly v mezidobí – v časoprostoru mezi úmrtím a narozením umělců. Došlo k důraznějšímu oddělení užité a volné umělecké práce a k etablování ženy jako výtvarné umělkyně. Duchamp vynalezl ready-made, Debord napsal Společnost spektáklu. Rozvíjela se kinematografie, přišel videoart, konceptuální umění a 60. léta detabuizovala sex... Výčet z různých sfér by mohl dál směle pokračovat.
Obrazy a předobrazy v GHMP v Městské knihovně jsou unikátní přehlídkou významných současných autorů. Zároveň jsou však konfrontací mezi současným (nejen neomodernistickým) diskurzem a jeho kořeny, popřípadě inspirativními prameny. Odhalují svébytnost autorů a na druhou stranu je zasazují do vzájemného, mnohdy dosud nevyřčeného kontextu.
Výstava mimojiné ukazuje změnu přístupu k užitkovému produktu. Pro modernisty bylo zboží a design vnímáno jako vysvobozující demokratizační instrument pokroku, design byl považován za součást světa výtvarného umění. Dnešní umělci se zapojení do oblasti designu či produktu spíše vyhýbají. Když už se k tématu designu či architektury vztahují, slouží jim jako odrazový můstek pro kritiku politických nebo ekonomic-kých mechanismů a luxusu. Naopak modernističtí designéři jako byl Adolf Loos příliš neřešili zapojení svých děl do mechanismu trhu. Svá díla prezentovali díla s (alespoň teoretickou, nebo možná alibistickou) ambicí přispět jimi k utopické vizi světa lepších zítřků.

 

 

 

 

 

 

 

Výstava jako celek působí kompaktním dojmem, je dobře teoreticky vystavěná. Je také velice pečlivě dramaturgicky a scénáristicky vedená. Z tmavé místnosti s efektním filmem vcházíme do přesvětlené místnosti s Pumhöslovými minimalistickými malbami na skle. Relativní černobílost výstavených věcí dramatizují barevné obaly knih ze 30. let, Sutnarova výstava grafik a instalace Nairy Baghramianové. Na první pohled se její koncepce jeví jako krystalicky čistá.
Spojení, háčky, selhání, nenaplněné sny a konverzaci mezi díly si člověk uvědomuje až postupně. Štýrský se poměrně snadno může potkat s Olesenovým zaujetím tělesností. Toyen by mohla utvořit krajinu s Baghramianovou. Poledna točí se skleněným servisem Loose a vytváří z něj videoklipový až reklamní spektákl, který jakoby komentoval pád vzletných vizí modernistického designu. Pumhöslův grafický minimalismus a téma pohybových křivek dobře koreluje s geometrickým jazykem Sutnarových grafických návrhů. Spojitostí je ale mnohem víc a vzájemně se doplňují. Možná právě o mnohost a neodhadnutelnost provázání minulého, současného a snad i budoucího umění jde na výstavě Obrazy a předobrazy především.

MH