Malíř František Matoušek (1966) se objevil na české výtvarné scéně v půlce devadesátých let mezi nejmladší generací pohybující se v dnes už neexistující pražské galerii MXM. Jeho hlavním konceptem, jenž je nejcharakterističtějším rysem jeho tvorby, je metoda vytrhávání nití z džínoviny, vytváření optických protikladů a případné domalování plátna. Touto náročnou metodou dosahuje téměř fotorealistických potrétů a krajin, které však zdaleka nejsou pouhým sofistikovaným řemeslem. Domalováním, ale i tématem a způsobem jeho uchopením je Matoušek zcela nezaměnitelný. Portrétovaní patří do jeho osobní paměti, podobně jako krajiny, které realizuje přímo v terénu - jen málokdy pracuje s fotografiemi.

Stále se ptám českých umělců, jestli pociťují nedostatky zdejšího uměleckého provozu. Co ty? Hodně prodáváš, ale svého galeristu taky nemáš. Postrádáš ho?

Pocit'uji, a proto mě ted' zastupuje galerie Ad astra.

Jak se může český umělec dostat do západního kontextu?

Myslím,že je to kromě talentu a pracovitosti i štěstí, odvaha, náhoda, osud atd., co může umělci z východu pomoci dostat se do západního kontextu a na západní trh.

Co odpovídáš lidem-divákům, kteří se stále ptají, co ještě je umění a co už ne?

Mám pocit,že na tuto otázku se dá odpovědět níže uvedeným citátem Chalupeckého.

Jaký je podle tebe přístup k umění a ke světu u nejmladší generace? Zdají se ti cyničtí?

Spíš moc levicoví a antiameričtí, asi proto, že nezažili socialismus.

Máš určitý formální koncept tvorby, který už léta funguje. Myslíš, že to vystačí na celý život? Co ti v krizi případně pomáhá?

Modlím se a prosím Boha, aby mi pomohl dělat dobré obrazy a aby mě vyvedl z krize.

Mám pocit, že na zdejší situaci a zaprděnost si stěžuje už spíš jen střední a starší generace, mladí mají pocit, že všechno je v pořádku, velké galerijní instituce je nezajímají, nevěří výstavním projektům. Co ty, který jsi tak mezi?

Věřím v normální galerijní provoz jako je na západě. Nemá cenu stále si stěžovat na zdejší situaci. Místo toho je podle mě lepší odjet do světových uměleckých center stejně tak jako tomu bylo v minulosti.

Myslíš si, že umělec má znát dějiny umění, nebo může být čistý?

Myslím, že umělec může znát dějiny umění, ale může zůstat i čistý; ale je asi škoda nezajímat se o dějiny umění, když jsou tak fantastické.

Jak bys komentoval Chalupeckého názor (rok 1970!), že dílo se neukazuje divákovi, ale divák se ukazuje dílu?

Platí to stále, hlavně u nás.