Jakub Nepraš |
Donedávna nebyl širší
veřejnosti znám; po obdržení hlavní ceny mezinárodního uměleckého
veletrhu Arte Fiera Bologna letos v lednu, kde byl prezentován pražskou
Galerií Vernon, se objevil ve všech kulturních médiích. Jeho práce,
kterou tak publikum spatřilo třeba poprvé, ale nemůže být reprodukována
ve 2D: pohyb a třetí rozměr v ní hrají důležitou roli. Jakub Nepraš
(1981) absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru nových
médií Michaela Bielického a je modelem současného umělce využívajícího
nejmodernějších technologií k vytvoření svérázného vizuálního jazyka,
který je sdělný, překvapivý, kritický a dokonce i líbivý. Pro Nepraše
je typický široký záběr zpracovávaných témat, jejich dlouhá příprava a
přesná artikulace prostřednictvím profesionálních počítačových metod.
Přes lehké ironické videoskici a složitější videokoláže se dostal až ke
složité formě promítaných materiálů (sestříhaných z časosběrných
natáčení v různých prostředích – ve městě, v přírodě, cirkuse atd.,
kombinovaných s animovanými částmi, doplněné zvukovou složkou), v nichž
se zabývá, jak sám říká, evolucí našeho současného i budoucího
superorganismu. V nich reflektuje postavení člověka v konzumním světě,
ekologické důsledky lidské činnosti, možnosti sebereflexe dnešní
civilizace. Tuto reflexi provádí zcela aktuálním způsobem: používá
všech civilizačních výhod, nemoralizuje a není nostalgický. Ptá se a
přitom se dokáže nechat unést ošidností krásy, která doprovází leckteré
civilizační katastrofy. S odstupem, obavou i okouzleně sleduje
sebezničující povahu lidstva a její komfortní sešup k postcivilizaci.
Ve své tvorbě postupuje jako superman: má schopnosti, které ostatní
těžko identifikují, a věří v některé pozitivní hodnoty, jejichž
zbytkové stopy tu zanechaly velké příběhy.
Nepraš své videomalby projektuje na prostorové tvary nebo různé fólie či podmalované plochy a tak vytváří dojem zvláštní iluze, že nevidíme ani skutečnost, ani umělecké dílo, ani obraz uměleckého díla, ale snad jen jakýsi platonský stín vlastní civilizace. Lenka Lindaurová |